Rodiče často kladou důraz na jazykové vzdělávávání svých dětí, a to je naprosto v pořádku, vždyť mají celý život před sebou.
Však přitom mnozí rodiče zapomínají na sebe a mnohdy se spokojí se svými stávajícími jazykovými dovednostmi a neuvažují nad jejich prohlubováním, což je chyba!
Proč? Pojďme si to povědět na jednom příkladu z lyžování ve Švýcarsku.
Můj táta, když byl ještě malý, se vzdělával nějakou dobu ve francouzské škole, kde se naučil velmi slušně francouzštinu ovládat.
Když se se svými rodiči a sestrou, která francouzštinu také ovládala perfektně, vydali ve Švýcarsku na lyžování, tak se jejich rodiče spoléhali na jazykové znalosti svých dětí, kteří za ně vše zařizovaly a vše jim tlumočily.
Všichni si v klidu lyžovali, užívali krásy hor a děti, jak tomu bývá zvykem, sem tam nějak dováděly.
Když už všichni sjeli několikátý kopec, tak k rodince přišel lyžařský instruktor a začal jim ve francouzštině něco vykládat.
Rodiče stáli a s úsměvem přikyvovali, pak řekli: „Merci, au revoir” a hned se začali dětí ptát, co jim pán vykládal.
Děti rodičům v klidu odpověděly, že pán obdivoval, jaký mají se sestrou talent na lyžování a měly by ho rozvíjet a chodit do lyžařské školy. Načež rodiče děti pochválili a vesele si šli všichni v klidu lyžovat dál.
Ale co opravdu instruktor řekl?
Vytknul rodičům, že jejich děti jezdí na sjezdovce velmi nebezpečně a nezodpovědně.