Taky někdy nevíte, kdy použít přídavné jméno bored a kdy boring? Je to velice jednoduché, téměř stejné jako v češtině.
Přídavná jména známe prvotná (bílý, vysoký, těžký) a tzv. druhotná - ty, které vznikly z něčeho jiného, nejčastěji ze sloves. V češtině mají tato přídavná jména koncovky -cí nebo –n(ý)/-t(ý).
Přídavná jména s koncovkou -cí (unavující, šokující, vyčerpávající)
Vyjádřují vlastnost něčeho, co právě probíhá:
Přednáška je unavující. Viděl jsem šokující fotky z místa nehody. Čtení o nukleárních reakcích je vyčerpávající.
Přídavná jména s koncovkou –n(ý)/-t(ý) (unavený, šokovaný, vyčerpaný)
Vyjádřují stav jako důsledek aktivity někoho nebo nečeho.
Po výletu na hory jsem byl unavený (= výlet na hory mě unavil). Z jeho názorů byla šokovaná (jeho názory ji šokovaly). Z čeho jste tak vyčerpaní (=co vás vyčerpalo)?
A teď ten "magic trick", na který čekáte:
-cí = -ing (tiring lecture, shocking pictures, exhausting topic)
-n(ý)/-t(ý) = -ed (tired after a trip, shocked by his ideas, exhausted after an activity)
Nyní by mělo být snadné vědět, které přídavné jméno kdy použít.
Poznámka: V některých případech již časem došlo k významovým nebo gramatickým posunům a některá přídavná jména mají buď jiný význam, nebo se už zpřídavnily natolik, že je nevnímáme jako druhotné:
Nudný film je vlastně nudící film (boring film).
Zajímavá kniha je ta, která aktivně upoutává mojí pozornost (interesting book), zatím co "Zajímám se o historii" znamená, že jsem historií zaujat (I am interested in history).
