Když se řekne "korejská abeceda", spousta lidí vtipně odvětí: "Jo, ta vypadá jako rozsypaný čaj.", "To jsou takový ty malý domečky, čárky a klikiháky, že?" Akorát že vůbec. Korejská abeceda je hodně podobná latince svou jednoduchostí a strukturou. A já vám dnes ukážu, že se jí zvládnete naučit během jednoho odpoledne.
A pokud ti tento článek nestačí a chceš se naučit korejsky s našemi lektory, klikni ZDE pro zobrazení našich kurzů korejštiny.
Co je hangŭl a jak vznikl?
Jak už jsem vám v prvním odstavci představila, budu se věnovat korejské abecedě, neboli 한글 (hangŭl). Korejská abeceda byla vytvořena za vlády čtvrtého panovníka království Čosǒn - Sedžonga Velikého (vl. 1418–1450). Před jejím vznikem neměla korejština vlastní písmo! Vše se zapisovalo pomocí čínských znaků 한자 (v průběhu let se objevily pokusy zlepšit zápis, avšak vše bylo za pomocí čínských znaků, které mohly přečíst jen vzdělaní), ale ani ty neuměl prostý lid používat. A tahle realita tehdejšího krále nedala spát.
Sedžong je známý jako král, který svému lidu naslouchal. Tížilo ho, když viděl, jak je ve spoustě věcech jeho lid utlačován jen kvůli tomu, že neumějí psát čínskými znaky. Proto se rozhodl vytvořit takovou abecedu, která bude jednoduchá jak na psaní, tak i na zapamatování, ale hlavně bude odpovídat mluvené korejštině. Taková, která se dá naučit za jedno odpoledne (určitě víte, kam tím mířím). A tak v roce 1446 vydal dokument zvaný 훈민정음 (hunmindžǒngǔm), který detailně popisuje, jak se má hangŭl používat.
Bohužel ne u všech se nová abeceda dočkala slávy. Vzdělanci nechtěli hangŭl dlouho přijmout, jelikož se jednalo o tzv. ženské písmo. A hlavně Korea v té době přejímala spoustu aspektů z Číny a přeci nepošpiní čínské znaky něčím tak barbarským, jako je korejská abeceda. Oficiálně byla přijata až o celá čtyři staletí později, konkrétně v roce 1894, kdy se hangŭl poprvé objevil v oficiálních dokumentech. Na školách se vyučoval až o rok později. Avšak pár let na to, kdy Japonsko začalo s okupací korejského poloostrova, zažila opět korejská abeceda těžké časy.
A jak se tedy hangŭl používá?
Hangŭl se skládá z 24 základních hláskových znaků.
Rozlišují se souhlásky (10): ㄱ , ㄴ, ㄷ, ㄹ, ㅁ, ㅂ, ㅅ, ㅇ, ㅈ, ㅊ ,ㅋ ,ㅌ, ㅍ, ㅎ
a samohlásky (10): ㅏ, ㅑ, ㅓ,ㅕ, ㅗ, ㅛ, ㅜ, ㅠ, ㅡ ,ㅣ
a k nim patří ještě složené samohlásky (11): ㅐ, ㅒ, ㅔ, ㅖ, ㅢ, ㅟ, ㅚ, ㅘ, ㅙ, ㅝ, ㅞ
Jednotlivá písmena se pak spolu kombinují do slavičných seskupení o 2–4 písmenech, které se píší jakoby do čtverečku. Základní jednotkou korejského písma je teda slabika, která se spojuje tímto způsobem: 1. souhlaska (konsonant C), 2. samohláska (vokál V). Začíná-li slabika samohládkou, píše se přední ní formální znak ㅇ, který má v této pozici nulovou výslovnost.
Příklady zápisu slov:
ㅅ (s) + ㅗ (o) = 소 (so) kráva
ㅁ (m) + ㅏ (a) + ㄹ (l) = 말 (mal) řeč
ㅇ (formální znak) + ㅗ (o) + ㅅ (s/t) = 옷 (ot) oblečení
ㅁ (m) + ㅗ (o) + ㄱ (k) = 목 (mok) krk
ㅇ (formální znak) + ㅗ (o), ㄷ (d) + ㅏ (a) = 오다 (oda) jít
ㅍ (pch) +ㅏ(a) + ㄹ (l), ㄷ (d) + ㅏ (a) = 팔다 (pchalda) prodat
ㅇ (formální znak) + ㅜ (u) + ㅇ (formální znak) + ㅠ (ju) = 우유 (uju) mléko
ㅅ (s) + ㅏ (a), ㄹ (r) + ㅏ (a) + ㅇ (ng) = 사랑 (sarang) láska
Základní výrazy:
네 nebo 예 [ne / je] - Ano
아니오 [anio] - Ne
안녕하세요 [annjŏnghasejo] - Dobrý den
감사합니다 [kamsahamnida] / 고맙습니다 [komapsŭmnida] - Děkuji
안녕히 가세요 [annjŏnghi kasejo] - Nashledanou (tomu, který odchází)
안녕히 계세요 [annjŏnghi kjesejo] - Nashledanou (tomu, který zůstává)
