Práce zdravotníka v Německu nebo Rakousku je pro mnoho lidí lákavou možností. Zároveň ale často vyvolává otázky a nejistotu – zejména pokud jde o jazyk.
Jak dobře musím umět německy? Stačí „se domluvit“? Je nutná zkouška? A kde vůbec začít?
Tento článek je určen zdravotníkům, kteří se teprve rozhodují, zvažují své možnosti a chtějí mít jasno v tom, co se od nich bude reálně vyžadovat – ještě dříve, než se pustí do konkrétní přípravy.
Pokud chcete pracovat jako zdravotník v Německu nebo Rakousku, jazyk se neřeší pouze prakticky, ale také oficiálně. Ve většině případů je nutné prokázat znalost němčiny alespoň na úrovni B2 , zpravidla formou jazykové zkoušky.
U zdravotnických profesí se však často neřeší jen obecná znalost jazyka. V závislosti na zemi, regionu, profesi nebo zaměstnavateli může být požadováno také ověření odborného profesního jazyka.
V Německu se u řady zdravotnických profesí setkáte s odbornou jazykovou zkouškou (tzv. Fachsprachprüfung ), která ověřuje schopnost používat němčinu v reálných pracovních situacích – například při komunikaci s pacientem nebo kolegy. Požadavky se mohou lišit podle spolkové země: někde je nutná kombinace obecné B2 a odborné zkoušky, jinde je odborný jazyk řešen až v průběhu adaptačního období.
V Rakousku se jazykové požadavky rovněž liší podle profese a zaměstnavatele. I zde však platí, že samotná obecná němčina obvykle nestačí a posuzuje se také schopnost používat jazyk v profesním kontextu.
Důležité je jedno: B2 je nezbytný základ, ale splněním jazykové zkoušky příprava nekončí.
Když mluvíme o němčině pro zdravotníky, nemáme na mysli jen odborná slovíčka nebo gramatiku. V praxi jde o konkrétní jazykové situace, které se opakují každý den – často pod tlakem a bez času přemýšlet nad správným tvarem věty.
Níže je přehled dovedností, které v praxi řešíme nejčastěji u zdravotníků mířících do Německa nebo Rakouska.
✔ Komunikace s pacientem
✔ Komunikace s kolegy
✔ Porozumění v reálném provozu
✔ Základní dokumentace
✔ Nestandardní a stresové situace
Právě tyto oblasti rozhodují o tom, zda je němčina v práci skutečně použitelná – nejen „na papíře“, ale v každodenním provozu.
To je úplný základ – a zároveň oblast, kde mají lidé největší obavy. Nejde o složitou medicínskou terminologii, ale o schopnost reagovat na pacienta, který je často unavený, vystrašený nebo nejistý.
Důležité je umět reagovat přirozeně, ne překladem z mateřského jazyka.
Zdravotník potřebuje rozumět pokynům, rychle reagovat a předávat informace stručně a jasně. Právě zde se velmi rychle ukáže rozdíl mezi školní němčinou a skutečným pracovním jazykem.
V praxi je řeč rychlá, používají se zkratky, věty často nejsou dokončené a každý mluví trochu jinak. To je důvod, proč se tato oblast nedá zvládnout pouze učením z učebnic.
Nejde o slohové práce, ale o jednoduché, funkční zápisy. Důležité je nebát se psát „dostatečně správně“, ne perfektně.
V těchto chvílích už nejde o gramatiku, ale o schopnost reagovat, uklidnit situaci a domluvit se.
Ano – začít se dá i bez úrovně B2. Pokud je cílem práce zdravotníka v Německu nebo Rakousku, B2 představuje minimální jazykový základ, ke kterému je potřeba se postupně dostat.
Na přechod z jedné jazykové úrovně na další je obvykle potřeba 120–180 hodin aktivní práce s jazykem.
Při tempu 2 lekce týdně a pravidelné práci doma se většina studentů dostane z B1 na B2 přibližně za 6–9 měsíců.
Největší chybou bývá příliš obecná příprava nebo odhad „podle pocitu“. Efektivnější je vycházet z výchozí úrovně, stanovit si reálný časový horizont a postupovat systematicky.
V Institutu jazykového vzdělávání se dlouhodobě věnujeme přípravě zdravotníků na práci v zahraničí. Naší rolí není jen učit jazyk, ale pomoci lidem zorientovat se v tom, co budou skutečně potřebovat, a nastavit realistickou cestu přípravy podle jejich výchozí úrovně, cíle a časových možností.
Pokud si nejste jistí, kde přesně začít, můžete nás kdykoli kontaktovat – prvním krokem bývá nezávazná konzultace, během které společně projdeme vaši situaci a možnosti další přípravy.
