Pomaturitní studium očima Michala Hoose

Má narůstající znalost gramatiky a neméně narůstající slovní zásoba mě silně motivovali k tomu, abych pracoval více. I když nedá se říct, že bych musel pracovat nějak přehnaně tvrdě. Oba vyučující totiž dokázali „nalít“ vědomosti do hlavy skvěle aplikovanou metodou „škola hrou“. I na nich samotných bylo vidět, že je práce s námi baví. A když jsme měli probráno vše, co mělo za týden probráno býti, nastaly takzvané „Easy days“, což byly povětšinou pátky, kdy jsme například sledovali filmy či seriály v angličtině.

Za svými učiteli jsme mohli přijít nebo je kontaktovat téměř kdykoliv a s jakýmkoliv problémem. Vždy nám ochotně pomohli. Dokonce mi pomáhali s mými anglickými texty, které píši pro svojí kapelu. Rozhodně nemohu říci, že bych z jejich strany někdy narazil na nějakou „hranou roli starostlivého učitele“, protože se vždy jednalo o naprosto upřímný zájem. To mohu ostatně říci i o každém členu managementu IJV, se kterým jsem se setkal.

V IJV jsem také získal nové přátele, kterých si velmi cením a s radostí bych si s nimi ten rok zopakoval... i několikrát. Rádi jsme také s naším americkým učitelem diskutovali o situaci ve světě, o životě v USA a on projevoval stejný zájem o naši zemi, naše tradice a vztahy k ostatním evropským zemím s nimiž je naše historie nějak propojena (Rakousko, Slovensko, Rusko, Německo...).

I to bylo skvělé cvičení komunikace v anglickém jazyce a člověk si při nich zažil gramatické zásady a rozvíjel znalost slovíček a frází. „Náš Američan“ :) se také zajímal o český jazyk samotný a učil se mu jak nejlépe dokázal. Bylo zábavné mu vysvětlovat významy některých našich slov. Například ho fascinovalo, k čemu všemu používáme ono kouzelné slůvko „prosím“.

Na pomaturitní studium v IJV mám jen ty nejkrásnější vzpomínky a mohu s jistotou říct, že jsem teď schopen se bez problému domluvit s anglicky mluvícím člověkem, přečíst si anglický článek na internetu nebo se podívat na anglicky mluvený film. Toho jsem před rokem rozhodně schopen nebyl. IJV jsem opouštěl s těžším srdcem, než když jsem opouštěl střední školu, kde jsem strávil čtyřikrát více času. Rád vzpomínám na veselý ranní pozdrav našeho amerického učitele, kterého jsme měli vždy první hodinu „Gooooooooood morning!“

- Michal Hoos