...aneb proč se nepodělit o to co víme :-)
Další známý příběh, o kterém stojí zato přemýšlet… Včera jste potkali vaši kamarádku Janu, kterou jste dlouho neviděli, a začne to vždy podobně: „Ahoj, to je doba! Co je nového?“ Vaše kamarádka vám hned za tepla sdělí, že si konečně udělala, tolik zmiňované, FCE a že je ráda, že to má za sebou. Janě to přejete, ale…za prvé se cítíte nemožně, protože vy jste byla ve škole lepší než Jana a možná stále jste. Za druhé, se přistihnete, že se v těch různých mezinárodních zkouškách moc nevyznáte, protože Jana má FCE, Jirka od vedle TOEFL a sestřenka státnici z angličtiny…a každý tvrdí, že ta jeho zkouška je ta nejlepší.
Možná jste na tom tak jako já. Učíte se už léta anglicky (pravděpodobně už od základní nebo střední školy) a bez problémů se anglicky domluvíte. Říkáte si ale, že by stálo za to si svoje znalosti otestovat a získat o svých jazykových schopnostech osvědčení, kterým se budete moci prezentovat třeba u svého zaměstnavatele nebo na vysoké škole. Jednoduše byste chtěli „papír“ na to, že umíte dobře anglicky. V dnešní době je jazykových zkoušek jako hub po dešti a není úplně jednoduché si vybrat. Navíc kdo tomu má vůbec rozumět? Já dala přednost CAE (neboli Cambridge Advanced English Exam – úroveň C1). Není úplně nejlevnější (kolem pěti tisíc), za to má na rozdíl od TOEFLu neomezenou časovou platnost a na rozdíl od Státní zkoušky platí po celém světě.
Chodíte na angličtinu již několik let, dostali jste se až na úroveň mírné nebo střední pokročilosti, ale pokud byste měli v práci vést obchodní jednání v angličtině, horko těžko byste hledali ta správná slovíčka? To je ten správný důvod proč si zvolit Business English.
Musím říct, že nepatřím k jedněm z těch, co by se anglicky nedomluvili. Právě naopak. A tak jsem se před rokem rozhodla zpečetit své znalosti nějakou zkouškou. Rozhodla jsem se to zkusit na FCE (First Certificate of English). Ti z vás, kdo už FCE absolvovali, tak vědí. Ale pro ty z vás, kdo se ještě rozhodujete, nebo třeba jen koketujete s touto myšlenkou, se chci podělit o svůj zážitek ze zkoušky.
Rozhodli jste se zaregistrovat do nějakého jazykového kurzu, ale nemáte vůbec tušení, kterou jazykovou úroveň si vybrat? Všude je to samé A1, B1, A2, C2! Kdo se v tom má vyznat? Kam se ztratili staří dobří začátečníci, středně pokročilí nebo pokročilí? Vysvětlení je vcelku prosté. Ona písmenka s číslem v podstatě znamenají to samé, jen jsou o něco víc světová. Hromadně se jim říká „Společný evropský referenční rámec“ (SERR), který se používá v rámci Evropské Unie jako standardizovaná škála jazykových úrovní.
Ahoj, zdravím všechny, kteří mají zájem o pomaturitní studium na jazykové škole nebo alespoň o této možnosti studia uvažují.
Každý z nás kdysi absolvoval střední školu, na kterou s láskou či s nenávistí, vzpomíná. Někdo z nás by tento drahocenný čas vrátil, jiný zase ne. Každý jsme jiný a máme jiné ambice. Jedno máme ale všichni společné. Chceme najít v životě to správné uplatnění!
„Mami, dneska jsme šli s kluky ze školy do parku a potkali jsme nějakýho Angličana a on se nás ptal, jak se dostane na Václavák. Já jsem vůbec nevěděl, jak mu to mám říct a jenom Petr ze 7. B mu to vysvětlil.“
„Dnes má ta jazykovka u Bohoušovy pekárny ukázkovou hodinu. Nepůjdeme se tam podívat?“ „Vyberou na to nejlepšího lektora, který jim to odučí, ale v jazykovém kurzu potom bude neschopný lektor a možná i pokaždé jiný.“
Máte rádi společnost, rádi sdílíte své zážitky, spolupracujete, poznáváte nové lidi a ještě se při tom učíte? Pokud odpovědi na všechny otázky zněly – ANO, pak patříte mezi studenty, kterým by svědčil skupinový kurz! Nebo si jen nejste jisti, která forma výuky by vám nejlépe vyhovovala? A proč byste se měli rozhodnout právě pro skupinový kurz, říkáte si?
